Tiskové centrum

Pár rukou, jeden pracovní stůl, od roku 2010.

Jsem klenotnice Emmanouela Alevizopoulou. Stříbro zpracovávám ve své dílně v Řecku, spolu se svým týmem, od roku 2010.

Každý kus prochází mýma rukama: povrchová úprava, tvar a váha, pohodlí při nošení po celý den. Stopy kladiva se u každého kusu liší, a právě v tom je smysl.

Začala jsem v sedmnácti letech jako učednice v jedné z nejstarších a nejtradičnějších dílen zlatnictví a stříbrnictví v Řecku a zároveň jsem studovala na Škole zlatnictví a stříbrnictví OAED — čtyři roky, diplom jsem získala ve dvaceti jedna letech. V roce 2010 jsem si s pomocí malé dotace od řecké organizace práce (OAED) otevřela vlastní dílnu v malém městečku a vydala svou první kolekci: stejná instituce, která mě vyškolila, mi dala i první impuls. Byl to rok, kdy Řecko vstupovalo do krize — většina zavírala, já jsem otevírala.

V listopadu 2011 jsem udělala něco, co mi tehdy připadalo obrovské: zaregistrovala jsem si svoje jméno na řeckém internetu. Ještě neexistoval žádný internetový obchod, ani jedna internetová objednávka — existovalo jen rozhodnutí, že to, co budu vytvářet, ponese moje jméno a bude moje vlastní, a že se pod to podepíšu sama. Byl to sen mladé řemeslnice: vybudovat něco, co vydrží a bude mít jméno. Její vlastní.

Následující rok, 2012, otevřela jsem svůj první e-shop. Od té doby prodávám přímo, bez prostředníků — z vlastního obchodu a z vlastních obchodů na Etsy a Amazon. Možná právě proto moje šperky procestovaly téměř každý kout světa, zatímco v Řecku mě zná méně lidí, než by se dalo čekat.

Občas jsem měla to štěstí najmout a spolupracovat s dalšími zkušenými a uznávanými řemeslníky a někdy zadávám práci externím dodavatelům, když to objem vyžaduje. Mnozí jsou dost starší než já; stále se od nich učím. V době, kdy trh zaplavují hromadně vyráběné šperky a fast-fashion kousky, trvám na ručně vyráběných šperkách. Jsem i matka — dílna rostla společně s mou rodinou.

— Emmanouela